Esoterická stezka

posted in: Nezaradené | 0

Léčitelka

Za poslední tři roky se vývoj naší skupiny a hlavně Saši Puebla neskutečně zrychlil. Během té doby byly prozkoumány snad všechny typy reiki a začali jsme je na sobě postupně uplatňovat. Dostávali jsme od Saši Puebla zasvěcení, učili se napojovat na zdroje energie a na mrtvé záznamy lidí či zvířat. Vlastně jsme každý začal kultivovat to, co nám jednotlivě bylo dáno do vínku a zároveň jsme začali cvičit všechny ostatní oblasti esoteriky. Každý z nás má nějaké předpoklady. Já jsem chodila hledat syna po jeho smrti do světa mrtvých. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím naučila žít. Málem mě to dovedlo na psychiatrii. Ale každodenní cvičení a práce v ústavu s mentálně postiženými mě vrátilo do normálního života. Protože jsem od mala chodila s mámou občas k nějakému léčiteli, brala jsem to jako normální věc a zřejmě ty předpoklady k léčitelství mám dost velké. Takže jsem dostala od Saši Puebla možnost léčit sama sebe i jiné lidi. Energie v tomhle novém systému jsou mnohem dynamičtější a silnější a není vždy lehké se podřídit. Ale trénuji a opakuji.  Chci se změnit. A chci být nejlepší (tedy po Sašovi ☺).

Saša Pueblo

V roce 2012 jsem se přes dlouholetou kamarádku seznámila s Šárkou P. Vyprávěla o esoterice, o tom, co všechno do ní patří a také o člověku, který ji učil. Byly jsme spolu v blízkém kontaktu, daly jsme dohromady malou skupinku meditujících a povídali si a meditovali. Scházeli jsme se jednou týdně. Přicházeli i noví lidé, ale časem jsme se rozpadli. Bylo to náročné na dojíždění a kvůli dětem. Ale naučila jsem se postupně soustředit a vydržet v klidu. Občas jsem jezdila na meditace k Romanovi a tím jsem si pomalu rozšiřovala esoterické obzory. Najednou mi svět esoteriky přišel blízký a normální, jen jsem v tom měla ještě dost chaos. Andělé, Bůh, energie, reinkarnace, minulé životy, co to všechno je?????

Až po roce jsem, co jsem měla kontakt, jsem oslovila pana Sašu Puebla s prosbou o pomoc. Chtěla jsem vědět, jaká je moje duchovní cesta a můj význam tady na Zemi. Byla jsem strašně zklamaná, když mi napsal, že moje cesta je dát si do pořádku život, zdraví a psychiku. Ale pokračovali jsme dál. Nejdřív jsem se začala léčit zdravotně – borelióza, psychika, čištění organismu od nevhodných mikroorganismů a krok za krokem jsem se zlepšovala. Po nějaké době jsme spolu začali komunikovat přes skype a Saša Pueblo mi začal vysvětlovat různé esoterické věci a odpovídal na mé dotazy. Dneska při té vzpomínce ho velmi lituji a je mi jasné, že snížit se na moji dětskou úroveň muselo být nesmírně náročné. V době, kdy jsem si dělala kurz aromaterapeuta, akorát Saša Pueblo rozjížděl sobotní přednášky pro veřejnost a já jsem začala poslouchat a meditovat. Byla to dost velká změna vyčlenit si volné sobotní dopoledne už kvůli dceři. Ale bylo to nutné. Při přednášce jsme dostali skoro vždy i zasvěcení a já jsem se začínala mnohem více stabilizovat a měnit. Po nějaké době, kdy jsem si zvykla na pravidelnější meditace a stabilizovala jsem si psychiku i zdraví, jsem dostala nabídku navštěvovat denní meditace. Tahle změna byla jednou z největších v mém životě. Vyčlenit si čas, dodržovat termíny a prosadit si to v rodině. Myslím, že toto byl hřebíček do rakve v mém manželství, protože jsem se stala (snad opět) samostatnou myslící bytostí. Pod dohledem a kontrolou Saši Puebla jsem se naučila chodit do svého nitra a ovládat některé procesy v těle, hlavně svoje nekontrolovatelné emoce. Postupně jsem se do skupiny pravidelně meditujících začlenila a začala pro skupinu i pracovat a připravovat materiály. Dneska si uvědomuji, jak je to pro všechny výhodné. Každý pracuje na tom, co umí a dobře ovládá a pak to dá ostatním k dispozici ve srozumitelné podobě.

Doba temna:

Nějakou dobu jsme s manželem truchlili spolu, ale po krátké době jsme si každý hledal svoji cestu, jak se s tou ztrátou vyrovnat. Já jsem začala hledat odpovědi. Nejdříve jsem navštívila opětovně psychoterapeuta, ale z jeho postoje jsem byla dost zděšená. Vlastně mi řekl, že není žádná souvislost mezi mými předtuchami a realitou. Takže tuto cestu jsem vzdala. Po nástupu do práce jsem od kolegyně dostala kontakt na jednu paní, která převádí mrtvé. S tou jsem byla delší dobu v kontaktu a získala jsem od ní nějaké zprávy od syna. Ona mě poslala za dalším člověkem – šamanem romanem A., který se mnou probral co se děje po smrti a rozebral se mnou celou situaci. Tihle dva byli první lidé, kteří žili, léčili a pomáhali a měli svůj domov prosáklý esoterikou. To jsem do té doby nezažila, otevřeně mluvit o andělích, světu mrtvých…. Začala jsem se postupně učit od nich, hledala literaturu, na internetu. Pak mě máma seznámila se svojí bývalou spolužačkou, která mi nabídla navštěvovat Univerzitu Nové doby pana Milana Calábka.  Program byl rozložen do 4 let a vlastně představoval esoteriku, léčitelství, náboženství a obecně duchovní cestu v maximální možné šíři. V průběhu studia nebo spíše přednášek jsem se poznala s pár lidmi, i když jsem měla stále dost velký problém komunikovat. Ale viděla jsem, že spousta lidí řeší nějaké své problémy a snaží se přijít na jejich řešení. Občas si pan Calábek zval na přednášky hosty. Jedním z nich byla paní Lenka Adamová, která nám přednášela o stínu. Tohle téma mě nadchlo a následující rok jsem se přihlásila do jejího kurzu Astropsychologie, kde vyučovala výklad horoskopu podle jungovské psychologie. Během těch dvou let jsem měla konečně pocit, že se o sobě něco dovídám a že se můžu změnit a změnit i svůj osud. Z astrologie si sice moc nepamatuji, ale psychologie ve mně zanechala hluboký odkaz.

Děti a manželství:

Zásadní zlom pro mě bylo narození dcery v roce 2004. Chtěla jsem být skvělou matkou, která všechno zvládá: péči o rodinu, dům, zahradu,… Hodně mi pomáhal tchán, byl z Jiřky nadšený, uspával ji po obědě, hrál si sní a potom ji i vodil do školky. Po čtyřech letech se nám narodil syn. Byla jsem neskutečně šťastná, protože z nějakého důvodu jsem si chlapečka strašně přála. Hned jak se narodil, chytil zřejmě od Jiřky nějakého vytrvalého bacila a byl pořád nemocný. Dokonce jsme strávili nějaký čas i v nemocnici s podezřením na zápal plic. Byla jsem z toho už šílená. Už u Jiřky jsem používala homeopatii, takže jsem se snažila v souběhu s lékařskou léčbou léčit ho i homeopatiky. Ale bylo to náročné. Přestávala jsem to všechno zvládat. Navíc jsem onemocněla boreliózou a byla jsem sama polomrtvá a s hroznými bolestmi stěhujícími se po těle. V té době jsme si s manželem už moc nerozuměli a komunikace byla obtížná. Máma mi dala kontakt na jednu léčitelku, ke které jsem začala chodit. Pracovala hlavně s bylinami a pomocí virgule. Už dlouhou dobu jsem měla vize, jak se jedno z mých dětí topí ve vodě a já se dívám do jeho mrtvých očí. Ale neuměla jsem s tím pracovat a vysvětlit si to. Ta představa mě čím dál tím víc paralyzovala, že jsem o ní nemohla ani mluvit. Často jsem také potkávala lidi, kteří přišli o dítě. Pak jsem konečně našla sílu a objednala jsem se k psychoterapeutovi. Vylíčila jsem mu svoje představy a pocity za hodinu přiděleného času a šla jsem bez rozhřešení domů. Odjela jsem na týden k rodičům a když jsem se vrátila od nich  domů, Jiřik se následující den utopil v rybníčku na zahradě. V tu chvíli jsem věděla, že se stalo to, co jsem viděla.

Dospívání:

Na gymnáziu jsem mívala taková zvláštní období deprese, moc jsem tomu nerozuměla a nevěděla jsem, co se se mnou děje. Utápěla jsem se v hlubinách a nemohla jsem ven. Pamatuji si, že jednou jsem se v tom plácala dobré tři měsíce. Na střední jsem se začala více zajímat o buddhismus a přečetla jsem nějakou literaturu. Určité období jsem nejedla ani maso, ale po nějaké době mě to přešlo. Myslím, že v té době jsem se ještě nedokázala dobře ztotožnit s těmi důvody, proč některé věci dělat. Po gymnáziu jsem začala studovat Českou zemědělskou univerzitu obor kvalita a zpracování zemědělských produktů. V té době jsem již občasně cvičila jógu. Kamarád ze školy mi věnoval knihu Jóga v denním životě, kterou napsal pro západní svět  Paramhans svámí Mahéšvaránanda.

knihy.heureka.cz/system-joga-v-dennim-zivote-paramhans-svami-mahesvaranda_2/

Dětství:

Narodila jsem se v Mladé Boleslavi a do 20 let jsem tam také žila. Veškeré víkendy jsme však trávili s rodinou u babičky a dědy na vesnici nebo u druhých prarodičů na chatě v Drhlenách v Českém ráji. Jako dítě jsem byla hodně tvrdohlavá a paličatá, často neústupná. S mladší sestrou jsem se hodně prala a bojovala, nevím proč. Dodnes mě to mrzí.

Hodně jsem přemýšlela a četla. U babičky ani na chatě jsme moc kamarádů neměly. Většinu času jsem trávila venku v přírodě nebo se zvířaty. V té době nás ještě nikdo tak nehlídal, takže jsem se toulala, kde jsem chtěla.

Jako dítě jsem byla často nemocná, trápily mě různé angíny a záněty nosohltanu. Máma se mnou pořád někde lítala po doktorech. Sháněla různé léčebné domácí kúry, které jsme pak spolu podstupovaly ☺. Třeba jsme pěstovali kefírovou houbu nebo kombuchu, jedly jsme Dologran nebo stimulovaly imunitu. Když máma sehnala kontakt na nějakého léčitele, tak nás objednala. Nebylo to často, ale přišlo mi to normální.

Celá naše rodina jsou nevěřící, jen babička z tátovy strany byla silně věřící. Párkrát jsem s ní v kostele byla a když jsem mohla prohlížela jsem si modlitební knížky. Měla jsem moc ráda obrázky andělů, panny Marie a Ježíše. Babičce se kvůli víře dost v rodině posmívali, ale pokud mohla jezdila na mše na kole do Bakova pravidelně. Z každého výletu jsem jí vozila růženec nebo obrázek nějakého svatého. Babička porodila tři děti, první byla holčička, která ovšem zemřela, když jí byl asi rok. V rodině se o tom vůbec nemluvilo, ale možná o to víc mě to přitahovalo. Pamatuji si, že jsem se na ni jednou ptala dědy a on se rozplakal.